Vzpomínka Jany Ondřejové na

Miroslava Pavlíčka

V září 2020 nás po těžké nemoci navždy opustil dlouholetý chovatel a hlavně propagátor zapřahání shetlandských poníků pan Miroslav Pavlíček. Byl pravidelným účastníkem Chovatelských dnů v Tlumačově, výstav v Brně, účastnil se Jízd Králů a spousty dalších. Zapřahal jednospřeží, dvojspřeží, trigu, quadrigu, čtyřspřeží i tandem. Za svou práci obdrželi v roce 2019 od Svazu chovatelů shetlandských pony čestné uznání.

Manželé Pavlíčkovi mi byli posledních několik let velikou oporou, nejen při práci s poníky, ale také v osobním životě. Poprvé sem pana Pavlíčka měla možnost potkat v roce 2013 na výstavě na Prostřední Bečvě s vítězným plemenným hřebcem Arbonym. Druhé setkání proběhlo na Animal Tech v Brně, kde jsem s úžasem obdivovala krásné vrané spřežení v krásných chomoutových postrojích, jak si cválá arénou a na lehké zapískání kočího přechází do kroku. O rok později jsem měla možnost se s manžely Pavlíčkovými setkat osobně a začal vznikat plán o zapůjčení mého bílého Magica do trigy. Proběhlo několik telefonátů a s já si z každého hovoru odnášela nové zkušenosti a hlavně motivaci do další práce. K zapřahání trigy už nedošlo kvůli zhoršujícímu se zdraví, ale přátelství a obrovské pochopení pro nezkušeného, nadšeného blázna panu Pavlíčkovi zůstalo. 

Uměl jednoduchým lidským způsobem ukázat správnou cestu, poradit, podpořit, ale zároveň uměl být i kritikem.
Když jsem po úraze v sulce řekla, že už zapřahat nebudu, přijeli Pavlíčkovi za mnou a jedna věta stačila k tomu, abych znova dala postroje na kobylu a začala od samého začátku. Ta věta byla ,,Tady máš postroje a chci je vidět na koních". Na to se opravdu nedá říct ,,ne". Přijeli mě na každou akci podpořit, a já vždy nervózní, abych je nezklamala, aby bylo vše tak jak má být. Toužila jsem po tom, jednou sedět na kozlíku vedle něho, ale vždy ze skromností jeho vlastní, odmítnul, že to už nejsou jeho koně. 

A stejně bude vždy sedět vedle mě. Držím jeho opratě, v jeho rukavicích a v ruce držím jeho bič přemýšlejíc, jestli by byl alespoň trochu spokojený co nás naučil.
Čest jeho památce ,a já za sebe děkuji, nikdy nezapomenu. 

S úctou Jana Ondřejová